Je to přesně tak. Víme, že očkvoání fakticky potlačuje protiinfekční imunitu. Příznaky nemoci dělá náš imunitní systém, čím víc maká, tím větší symptomy (vyšší horečka, větší bolesti, víc sekretů, víc vyrážky apod.) Na medicíně se medici běžně učí, že lidi s oslabeným imunitním systémem mají nevýrazné symtpomy akutní nemoci, např. zápal plic bez teploty. Už se ale neučí, že když imunita poklesne ještě víc, nebudou vůbec žádné symptomy, přestože je člověk infikován.
homeopaté opakovaně pozorovali přesun vnímavosti během života a po inzultech pro imunitní systém. Aby člověk onemconěl nějakou nemocí, např. chřipkou, musí být k ní v tu chvíli vnímavý. Když bude příliš zdravý, neonemocní, protože jeho imunitní systém zvládne infekci aniž by bylo nutno aktivovat kompletní obranu a vytvořit celkové příznaky, když bude příliš nemocný (např. starý člověk a nemocnými vitálními orgány), také nebude mít příznaky, protože je není schopen vytvořit. Ale virus bude v jeho těle, bude si tam dělat, co chce a člověk ho bude šířit dále.
Tj. vymizení nebo výrazný pokles výskytu nějaké nemoci po očkování vůbec neznamená, že by vymizel její původce z populace. Ten tu je dále, šíří se, ale očkovaní jedicni nejsou schopni proti němu aktivovat imunitu takovým způsobem, aby vyprodukovali klasické symtpomy té nemoci. Někteří je mají slabší, nenápadnější, jiní je nemají vůbec.
Je absurdní považovat nemoc za vymýcenou je na základě jevu, že lidé netrpí její akutní formou. Nemoc resp. její původce může být považován za vymýceného, když by se udělaly stěry, kultivace z prachu, povrchů, sliznic, tělesných tkání, krve apod. ze živých i mrtvých a nikde by se nenašel.
Návrat nemoci po pár letech nastane v době, kdy se imunita má možnost nějak zmátořit a člověk je schopen akutní reakce. To je skutečný účinek očkování, plošné potlačení schopnosti akutní reakce.