Očkování, poruchy vývoje a imunity u dětí - 6. časť - DOPLNENÉ

15.06.2011 09:49

MUDr. Ludmila Eleková

 

Doplnené: Článok bol pôvodne vydaný 9.V.2011 o 2050 a 15.VI.2011 o 949 doplnený o 3 odstavce na konci kapitoly 6.5, 3. odstavec v kapitole 6.6 a odstavec uprostred kapitoly 6.11.

 

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť       5. časť       6. časť       7. časť       8. časť

 

6. Jak vytipovat rizikové děti? (pokrač.)

       Tak jak by to mělo vypadat, kdyby se s vakcínami zacházelo jako se stejně nebezpečnými léky, kterými ve skutečnosti jsou? Kdyby byl stejný metr?

       Základní bezpečnostní opatření by měla být tato:

 

6.1. Respektovat nedonošenost

       Dítě, které se narodí např. o 5 týdnů dříve, je dnes běžně očkováno ve 3 měsících skutečného věku, nikoli podle plánovaného data narození. Je tedy očkováno ve skutečnosti v 7 týdnech. Osobně znám takové případy. I když na to váš pediatr nedbá, vy byste měli. Všechny termíny počítejte ode dne, kdy se dítě mělo narodit, ne ode dne, kdy se skutečně narodilo. A takové dítě bych rozhodně neočkovala při odchodu z porodnice proti tuberkulóze (TBC), využijte maximální lhůtu ve vyhlášce nebo ho odsuňte až po dokončení základního očkování. Třeba ho na Slovensku mezitím zruší, jako se to podařilo u nás.

       Platilo obecné pravidlo, že by dítě mělo mít alespoň 5 kg, aby mohlo být očkováno. U očkování proti TBC to bylo 2,5 kg. Tyto údaje považuji za zcela minimální a nepodkročitelné! Naopak, čím je dítě těžší a starší, tím lépe. Uvědomte si, že vakcíny nejsou dávkovány podle hmotnosti! Tj. dítě vážící 5 kg dostane stejnou dávku jako dítě vážící 20kg!

 

6.2. Neočkovat krátce po narození

       To se týká očkování proti TBC na Slovensku. Jakýkoli zásah do imunitního systému v tuto dobu je riskantní. Podle mě by nemělo být v prvních dnech po narození očkováno žádné dítě, ale absolutně nikdy dítě, jehož narození a poporodní vývoj nebyly bez problémů. Tj. absolutně nikdy neočkovat děti nedonošené, po císařském řezu, po komplikovaném porodu nebo po porodu s užitím jakýchkoli léků, děti se silnou novorozeneckou žloutenkou vyžadující nějakou terapii, děti s jakýmkoli problémem poporodní adaptace, děti, které se špatně rozkojují apod. Rodiče musí být velmi bdělí a asertivní, nejlépe přinést do porodnice papír s napsaným negativním reverzem, nechat si od personálu podepsat jeho převzetí, dítě hlídat jako ostříž, nenechat odnést a při každém kontaktu s personálem opakovaně prohlašovat, že očkovat nechcete. Ve vyhlášce existuje vůle pro odložení. V ČR bylo možné očkovat do 6. týdne bez kožního testu, když se to nestihlo, tak se očkovalo po dokončení ostatního očkování (na Slovensku je to tak doposiaľ - pozn. red.).

 

6.3. Před jakýmkoli očkováním si přečíst příbalový leták

       Váš pediatr ho zcela určitě číst nebude, takže vy byste měli, aby alespoň jeden dospělý byl informován. Zeptejte se na cokoli, co vám nebude jasné. Umíte-li nějakou cizí řeč, najděte si příslušný leták pro jiné země. Budete se divit, co v našem není. Může být zajímavé zavést na to u doktora řeč. Trvejte na respektování kontraindikací, trvejte na vyšetření dítěte třeba i odborníkem, laboratorně apod., nebude-li se vám něco zdát.

 

6.4. Respektovat akutní kontraindikace

       Dítě musí, opakuji, musí být v naprostém pořádku. Za minimální odstup od akutní nemoci považuji měsíc bez jakýchkoli příznaků. I rýma je příznak. Očkovat při nachlazení (což je dle výrobce možné) považuji za ignorantství a idiocii. Tečka. Dodat do těla, ve kterém je již aktivován imunitní systém dávku hliníku a spustit tím nekontrolovanou reakci... to se snad ani nedá komentovat. Kontraindikací je i nemoc v rodině. Nemůžete vědět, jestli vaše dítě není již v inkubační době. Mě osobně se podařilo dvakrát očkovat pacienta, u kterého se rozjížděla akutní infekce, vždy to stálo za to. Nejlepší by bylo vynechat úplně zimní období, cca od října do března.

       Vy jako rodiče své dítě znáte a víte, kdy je v pořádku a kdy není. Váš dojem stačí.

       Další kontraindikací jsou zátěžové situace, například růst zubů, odstavování, nástup do jeslí, školky, stěhování, narození sourozence, rodinné problémy, nemoc matky, odloučení od matky apod. Prostě jakýkoli stres. I návštěva tchyně, je-li to pro matku stres, je kontraindikací očkování. Neočkujte krátce před odjezdem na dovolenou, do zahraničí.

 

6.5. Očkování odložit až ke konci prvního roku života

       Je to stále v souladu s vyhláškou, první tři dávky mají být podány do konce 1.roku, 4.dávka do 18 měsíců, celé očkování do 3 let (na Slovensku to však v súlade s vyhláškou nie je, lebo na všetky tri Hexy a Prevenary/Synflorixy sú presne stanovené 3., 5. a 11. mesiac života, na MMR 15. až 18. mesiac života - pozn. red.).

       Důvodů je několik: kila a měsíce navíc, zralejší imunitní systém, efektivnější hematoencefalická bariéra. Mezitím se také můžou projevit některé problémy, například poruchy imunity, alergie apod. A v neposlední řadě své dítě už lépe znáte a spíše si všimnete, že se s ním něco děje. Obvykle už leze nebo začíná chodit, začíná žvatlat. Snáze se identifikují následné problémy. Riziko nemocí, proti kterým se očkuje, je zanedbatelné. Více riskujete jeho život, když s ním sednete do auta.

       Využijte vůli v zákonech, přečtěte si vyhlášku a zjistěte si, do kdy má být hotovo. Do té doby na vás nikdo nemůže.

       Poznámka k „práskání“ rodičů pediatry na hygienu. Nedávno vydala česká Liga pro lidská práva prohlášení, kde uvádí, že hlášení odmítnutí očkování je v rozporu s povinnou mlčenlivostí zdravotníků. Dívala jsem se do příslušných zákonů a je tomu tak. V zákoně je výslovně řečeno, že zdravotnický pracovník musí mlčet o VŠECH skutečnostech, které se dozví při výkonu své práce. Nesmí třetí osobě ani sdělit, kdo je jeho pacientem. Naopak je v zákoně taxativně vymezeno, kdy má oznamovací povinnost. Bez výjimky jde jen o soudní řízení a oznámení trestných činů. Nic víc. Naopak má podle jiného souvisejícího zákona povinnost hlásit nežádoucí účinky léků.

       Další zákon, který v ČR upravuje povinnosti zdravotnických zařízení (ZZ) vůči státu a jeho orgánům ochrany veřejného zdraví, je Zákon o veřejném zdraví 258/2000 Sb. V § 51 je přesně popsáno, co je ZZ povinno hlásit. Musím říci, že i já jsem žila v domnění, že pediatři mají povinnost hlásit odmítnutí očkování. Není tomu tak. Tento paragraf výslovně říká, že ZZ hlásí datum a druh provedeného očkování, trvalou kontraindikaci a imunitu vůči nákaze. Tečka. Navíc to hlásí jen na žádost hygieny. Co to v praxi znamená?

       Že pediatr musí vyčkat, až ho hygiena požádá o informace, nemá povinnost a tedy ani právo zvednout telefon a sám od sebe cokoli oznamovat.
A co je důležité - nehlásí se neprovedení očkování!!! Seznam kódů nemocí a stavů MKN-10 (= MKCh-10 = ICD-10 = medzinárodný číselník chorôb - pozn. red.) uvádí jeden kód neprovedení imunizace pro kontraindikaci a několik kódů pro neprovedení z jiných důvodů. Říká-li se v zákoně, že se hlásí kontraindikace, ale není požadavek na hlášení neprovedení z jiných důvodů, pak pediatr v ČR ve skutečnosti nemá právo hlásit neprovedení očkování z jakýchkoli důvodů. Tento zákon platí již 11 let, přesto pediatři i hygiena postupují nejspíše podle starého totalitního zákona, kde to mohlo být upraveno jinak.

       Co můžete vy? Můžete pediatra upozornit na jeho povinnosti (některý bude možná i rád, protože to je pro ně nemožná situace, udávat svoje pacienty) a říci mu, že v případě neexistence právního předpisu, který by mu výslovně ukládal povinnost hlásit odmítnutí očkování, je povinen dodržovat povinnou mlčenlivost. Z hlediska zákona je vaše sousedka nebo státní orgán „třetí osobou“ a není mezi nimi rozlišováno z hlediska významnosti. Teoreticky existuje možnost, že kdyby si rodič stěžoval na porušení povinné mlčenlivosti na Úřadu pro ochranu osobních údajů, pediatr by mohl dostat pokutu za neoprávněné zacházení s osobními údaji! Zábavná představa. 

 

6.6. Před očkováním zajistit, aby dítě mělo dost vitamínu C, D a esenciálních mastných kyselin (EMK)

       Když říkám dost, myslím relativně vysokou dávku. Kojenci bych dala navíc tak 100-200 mg vitamínu C denně. Při koupi vitamínu zohledněte, z jakého zdroje pochází a jaké další látky jsou ve výrobku obsažené. Preferujte vitamín C z přírodních zdrojů (šípek, acerola), ne syntetický, a výrobek by neměl obsahovat žádné chemikálie, konzervanty, umělá sladidla a podobné věci. Dále dejte dítěti navíc esenciální mastné omega 3 kyseliny, které tlumí zánět. Vitamín C a EMK bych podávala cca týden před a po očkování, nebo dokud trvá reakce. EMK ve stejné dávce jako vitamín C. I u kojených dětí bych preferovala přímé podání dítěti, protože matky mají těchto látek obvykle nedostatek a nemusely by je dodat do mléka.

       O vitamínu D se dočtete dostatečně na internetu. Pokračujte v jeho podávání i po roce věku. Nejde jen o prevenci křivice, ale o komplexní vliv na imunitu a další děje v organismu. My ho prostě nemáme dost. Malým dětem bych dala v zimě 1000 IU (2 kapky Vigantolu), větším 1500-3000 IU - podle zjištěné hladiny v krvi.

       Hořčík je důležitý proto, že zamyká glutamátové receptory v mozku. Aktivace těchto receptorů a nekontrolovatelný tok glutamátu do nervových buněk jsou hlavním biochemickým mechanismem při postvakcinačních reakcích. Hořčík udržuje tyto receptory trvale zavřené a tím snižuje míru excitotoxicity. Dávka hořčíku pro dospělé je při jeho nedostatku kolem 500 mg denně, pro malého kojence by to bylo tedy kolem 30-50mg. Existují rozpustné tablety, které lze dělit a rozpustit ve vodě a podat dítěti.

       Jako nejlepší preventivní prostředek poškození očkováním jsou homeopaticky potencované vakcíny. Lze si vyžádat prázdnou ampuli a zbytek obsahu napotencovat a podat dítěti. Někteří pediatři ale nejsou k tomu ochotni. Pak je možné si potencované vakcíny objednat ze zahraničních lékáren, většinu má www.helios.co.uk nebo www.remedia.at. Remedia je dražší, ale mají je uvedené v e-shopu, do Heliosu je nutné napsat email, v e-shopu uvedené nejsou. V Remedia musíte objednat hexavakcínu, jinde není. Postup vysvětluji níže.

       Nejlepší lék pro akutní reakci je Apis mellifica. Kupte si potenci 30C, rozpusťte do vody a dávejte dítěti každých 10 minut napít. Lék odpovídá akutní reakci s horečkou, neklidem nebo apatií, křikem, otokem v místě vpichu.

       Při silné nebo bolestivé lokální reakci nezapomeňte na chlazení až ledování!

 

6.7. Neočkovat při úplňku

       Neočkujte tak týden před ním, při něm a cca 2 dny po něm. Jde o empirickou zkušenost. V lunárním kalendáři máte uvedeno, které dny jsou a nejsou vhodné.

 

6.8. Odstup mezi vakcínami rozšířit na dva měsíce nebo i déle

       Přeočkování po měsíci je zbytečně zatěžující. Koneckonců i oficiální studie ukazují, že protilátková odpověď je nejlepší při dvouměsíčních intervalech. Viz http://www.rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=424&Itemid=1

 

6.9. Nikdy nedovolit podání dvou nebo více vakcín současně

       Například hexavakcína (Infanrix Hexa) a pneumokok (Prevenar/Synflorix)! Nenechte se přesvědčit pediatrem. On neví, co činí! Vůbec nedávejte nic navíc! Už povinné očkování je víc než dost.

 

6.10. Dítě pečlivě sledovat

       Zaznamenejte a lékaři hlaste KAŽDOU reakci a trvejte na zápisu do dokumentace a eventuálně hlášení SÚKLu (v Česku) resp. ŠÚKL (na Slovensku).

 

6.11. Reakci po očkování nepotlačovat chemickými léky, zejména ne paracetamolem

       Také je nebezpečné ho podat předem! Pokud vám to váš pediatr radí, je to nebezpečný člověk, najděte si jiného! Paracetamol se při svém metabolismu chová jako silný volný radikál, vyčerpává zásoby buněčného antioxidantu glutathionu, a tím zhoršuje dále oxidační stres, ve kterém se dítě nachází.

       Měla jsem případ autistického dítěte, které mělo po jedné dávce Paralenu regres zpět k autismu o cca 50%! A už vůbec nedávejte tyto léky předem! Můžete tím způsobit skutečnou katastrofu. Znám dítě, které takto po očkování ochrnulo, protože bylo předem nacpané paralenem. Antipyretika mohou potlačit akutní reakci a zvýšit riziko chronické reakce!

       Ibuprofen je něco jiného. Dr. Blaylock ve své knize "Excitotoxins: The Taste that Kills" píše, že ibuprofen snižuje excitotoxicitu. Studie ukazují, že lidé kteří pravidelně užívají léky tohoto typu, mají významně nižší výskyt Alzheimerovy nemoci, než by odpovídalo pravděpodobnosti. Protože všechny chronické nervové nemoci, včetně chronického zánětu mozku po očkování, mají společný biochemický a imunologický mechanismus, může prospět cokoli, co sníží zánět a současně excitotoxicitu, ale nepoškodí energetický metabolismus a antioxidační ochranu neuronů. O ibuprofenu lze uvažovat v případě skutečně akutní reakce, vysoké horečky, encefalitického křiku apod. Rozhodně to je v nouzi mnohem lepší řešení než paralen, jen je nutné vzít v úvahu přídatné látky v sirupu, kde bývají umělá sladidla, konzervanty apod. Podání sirupu s ibuprofenem tedy považuji spíše za nouzové řešení v případě silné reakce a nedostupnosti homeopatie.

       Dejte dost vitamínu C, EMK, začněte místo vpichu chladit co nejdříve po očkování, použijte Apis mellifica nebo potencovanou vakcínu a reakce by měla být minimální.

       Jen upozorňuji na jednu důležitou věc: Chcete-li snížit riziko reakce, současně snižujete imunitní odpověď na vakcínu. Nelze mít obojí - bezpečí i imunitu. Musíte si vybrat.

 

6.12. Hlásit lékaři negativní změny po očkování

       Všimnete-li si negativních změn u dítěte po očkování, např. rozvoj alergie, ekzému, snížené imunity, zažívacích potíží, průjmů, nechutenství, zhoršení průběhu akutních infekcí, poruch spánku, chování, motorického a psychického vývoje atd. – nahlaste je lékaři. Opět trvejte na zápisu a hlášení.

       Stopněte další očkování a trvejte na odborném vyšetření. Alergická a autoimunitní onemocnění se dalším očkováním vždy zhorší! Je absurdní pouze vyčkat do momentálního zklidnění např. ekzému a do toho očkovat. Můžete si být jistí, že se ekzém znovu rozjede.

 

6.13. Uplatnit individuální očkovací plán i u sourozenců dětí poškozených očkováním

       Děti, které měly závažnou reakci nebo poškození vakcínou, i jejich sourozenci by měli být automaticky považováni za ohrožené dalším očkováním a mají nárok na individuální očkovací plán. V obou našich zemích existují očkovací centra, obvykle při velkých dětských klinikách, kde se očkuje individuálně. Pro většinu dětí není nutné využít jejich služeb, pediatrovi by měla stačit zpráva od odborného lékaře, ve které specifikuje individuální postup u konkrétního dítěte.

 

6.14. Vyhledat pomoc homeopata, onemocní-li dítě nemocí, proti které se očkuje

       Homeopatie historicky prokázala svou efektivitu při léčbě infekčních nemocí. Byl to jeden z hlavních faktorů, který přispěl k jejímu rozkvětu během 19. a na počátku 20.století. Úmrtnost na španělskou chřipku v konvenčních nemocnicích byla cca 25%, v homeopatických nemocnicích cca 1,5%. Stejné rozdíly v úmrtnosti byly i ve vězeních a blázincích, ve kterých se o chovance starali homeopatičtí lékaři. Lék Oscillococcinum má prokázanou účinnost při virových onemocněních. Další zajímavé informace o léčbě infekčních nemocí najdete v e-knize prof. Keithe Scott-Mumbyho "Virus remedies" a "How to survive in the world without antibiotics", k dostání v elektronické podobě na  http://alternative-doctor.com, pouze anglicky.

 

Shrnutí

       Děti, pro které je očkování rizikovější než pro ostatní, jsou děti se zátěží již z prenatálního období nebo i období před početím. Jakákoli aktivace imunitního systému matky, jakákoli toxická zátěž matky (amalgámové plomby, léky apod), nefyziologický porod, nedostatečné kojení, ohřívání stravy v mikrovlnné troubě (!), to jsou nejzákladnější faktory, které zvyšují riziko.

       Dalším rizikem je současná bezmyšlenkovitá očkovací praxe, kdy se dále a dále očkuje dítě, přestože je již dávno jasné, že s ním není něco v pořádku. Viděla jsem autistické dětí, které byly i po rozvoji autismu dále očkovány. 

       Bohužel, pediatrům nelze až na vzácné výjimky věřit. Oni nejsou dostatečně informováni. Vzhledem k věkovému průměru jde o starší lidi, často neznalé cizích řečí a neschopné si najít informace na internetu. Často jsou předem zaujati vůči neoficiálním zdrojům. Čtou jen oficiální časopisy, které mají víc stran reklam na vakcíny než odborného textu.

       Medicína poslední doby se zaklíná svou vědeckostí a Evidence Based Medicine (EBM), tj. medicíny založené na důkazech. Fakt, že naprostá většina lékařské praxe na důkazech založená není, by byl k smíchu, kdyby to nemělo dopad na pacienty. Vakcinologie na důkazech není založena ani trochu.

       Pediatři často ani informováni být nechtějí, protože je to příliš velká výzva pro jejich profesionální ego. Já osobně s nimi na jednu stranu cítím, přestože s jejich jednáním nesouhlasím, protože vím, jaká je to výzva a odvaha - otočit své přesvědčení o 180 stupňů. Zahodit vše, na čem stavíte svou profesionální integritu, uznat, že jste se mýlili, uznat, že jste škodili, že nesete odpovědnost za poškozené nebo zmarněné životy – to vyžaduje vysokou osobní laťku, které mnozí nedosahují.

       Když konvenčnímu lékaři vezmete jeho léky a vakcíny, zůstanou mu prázdné ruce. Proto si je brání, proto nechce slyšet nic o tom, že by něco nemuselo být v pořádku. Nechtěla bych být pediatrem v současném systému. Oni očkovat musejí a musejí tomu věřit, jinak by to nemohli dělat. Já osobně jsem zažila krizi víry v konvenční medicínu a vyhnalo mě to z ordinace. Správná námitka by byla, že by to měli být oni, kdo by si všimli, že se dětmi něco není v pořádku, kteří by si měli všimnout souvislosti stále se zvyšujícího počtu vakcín a chronických nemocí dětí. Ano, měli by. Proč si nevšimnou, to jsem zodpověděla o pár řádek výše. Neumějí a často nechtějí vidět.

       Žijeme v době velkých změn. Jsou-li příčinou přechody astrologických věků nebo něco jiného, nevím, ale změna je vidět, slyšet a cítit. Konvenční medicína vychází z paternalistického přístupu k pacientům, pochází to z dob, kdy vzdělanost a informace byly vzácné, kdy většina lidí byla jako děti a potřebovali být chráněni i proti vlastní hlouposti a nevědomosti. Lékaři si vytvořili auru vševědoucnosti, neomylnosti. Mají skvělý PR (= Public Relations = vzťahy z verejnosťou; ide o vyššiu formu reklamy - pozn. red.).

       Mnoho lidí i dnes lékařům bezmezně věří. Je to nebezpečná víra. Jediné, čím se od vás lékař liší, je 6 let strávených studiem medicíny. Není o nic lepší, morálnější, chytřejší, otevřenější vůči novému než vy. Vědomosti, které na škole získal, během několika let zastaraly. Kromě toho je množství faktů, které do sebe musí medik nasoukat a vyplivnout u zkoušky, natolik velké, že nezbývá prostor pro zamyšlení a porozumění. Já jsem 20 let po promoci a někdy mám dojem, že se to vše učím znovu. Fakta jsou tatáž, vzpomínám si na ně, ale souvislosti a spojení a důsledky si dávám dohromady znovu a jinak.

       Pacienti jsou ale dnes mnohem informovanější o svých nemocech. Díky osobnímu zájmu jsou schopni zjistit věci, které jejich lékař neví. Kladou nepříjemné a nesnadno zodpověditelné otázky, ohrožují lékařovo ego a pocity vševědoucnosti. Jednoduchá otázka „Proč? Proč musím brát ten lék? Proč musím na tohle vyšetření?“ nebo „Léčil byste tak sebe a svou rodinu?“ apod. dokáží vašeho lékaře během pár minut vyvést z míry. Kdyby se vám to stalo, tak vězte, že je to jeho problém, ne váš. Není váš problém, že se naštve nebo urazí. Je to jeho neprofesionální reakce, nic víc.

       Mějte s ním soucit, je to pro něj těžké. Proto se starejte o své zájmy sami. Je to vaše tělo, vaše zdraví – i vašich dětí. Máte právo na informace, na odpovědi na své otázky. Vy si své lékaře musíte vychovat. Budou se chovat arogantně jen tak dlouho, dokud jim to bude procházet. Jsou naučeni k určité rutině, určitým způsobem přemýšlejí a je pro ně těžké přehodit výhybku. Nemohou vidět, aniž by museli projít zásadním osobním a profesionálním zemětřesením.

       Neomlouvám je, jen vysvětluji. Nakonec to zůstane na pacientech a rodičích, aby upozorňovali, zvyšovali tlak a nakonec je donutili prozřít.

 

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť       5. časť       6. časť       7. časť       8. časť