Když vakcíny neúčinkují, doktoři přejmenují nemoci

23.05.2012 01:00

VacTruth.com - 25.IV.2012 - Christina England

 

       Pôvodný článok "Doctors Change Names of Diseases When Vaccines Do Not Work"
       z angličtiny preložila MUDr. Ludmila Eleková a jazykovo upravil Ing. Marián Fillo.

 

ilustračný obrázok
Když vakcíny neúčinkují, přejmenování nemoci je kreativním způsobem, jak zakrýt tento fakt.

       Lékaři na celém světě jsou konfrontováni s případy dětí, které se nakazily nemocemi, proti kterým byly očkovány. Než aby udělali správnou diagnózu, raději dávají nemocem nové názvy. To vede k podezření, že se snaží zakrývat skutečnou realitu a že očkování, o kterém nám říkali, že je bezpečné a účinné, je ve skutečnosti úplně k ničemu.

       Dnes se děti očkují, aby se ochránily před každou známou nemocí. Vypadá to, že bude očkování na všechno od obrny až po zlomený nehet. Avšak mnoho odborníků věří, že vakcíny ve skutečnosti způsobují nemoci, kterým mají předcházet.

       A zdá se, že by mohli mít pravdu, protože se objevila nová zpráva, že v roce 2011 v Indii po očkování proti obrně ochrnulo 47.500 dětí. Podle Dr. Jacoba Puliyela, člena národní technické poradní skupiny pro imunizaci a člena pracovní skupiny pro regulaci potravin a léků, v roce 2011 po očkování proti obrně ochrnulo dalších 47.500 dětí nad běžný výskyt akutních chabých paralýz jiného původu (běžně jsou 2 případy na 100.000 dětí).[1]

       Dr. Viera Scheibner by těmito čísly nebyla vůbec překvapena. Po mnoho let je pevně přesvědčena, že navzdory víře, že vakcíny děti chrání před nemocemi, naopak způsobují, že děti dostanou nemoci, proti kterým byly očkovány. Nejlépe to vysvětluje ve svém výjimečně dobře napsaném dopise, který byl nedávno publikován v British Medical Journal (BMJ).[2] Její dopis na téma očkování proti dětské obrně zahrnuje obsažný výzkum a otevírá obrovský problém, který budou farmaceutické firmy jen těžko ignorovat. V odpovědi na článek s názvem „Polio eradication: a complex end game – Polio Eradication by Vaccination“ („Eradikace polio: složité konečné řešení - eradikace polio očkováním“) napsala:

„Eradikace polio očkováním?

       Dovolte mi citovat trochu základního lékařského výzkumu.

       Anderson a kol. ve svém článku „Poliomyelitis nastávající po injekci antigenu“ (Pediatrics, 1951, 7(6):741-759) uvedl: „Během posledního roku několik vědců hlásilo výskyt poliomyelitidy několik týdnů po injikování antigenů. Martin v Anglii uvádí 25 případů, kdy došlo k paralýze končetiny během 28 dnů po injekci antigenu do této končetiny a dva případy ochrnutí po injekci penicilínu.“

       Pokračuje:

„Geffen v roce 1949 v Londýně studoval případy poliomyelitidy, pozoroval 30 pacientů, kteří dostali injekci antigenu během 4 týdnů. Poznamenal, že paralýza postihovala zvláště končetinu, do které byla injekce aplikována.“

       Dr.Scheibner poskytuje mnoho příkladů z výzkumu, které dokazují, že již mnoho let očkování způsobuje případy paralýzy a polio.

       Mohla by mít pravdu, protože obavy vznikaly již během prvních let očkování proti obrně.

       Během testování v roce 1954 Dr. Bernice Eddy byla velmi znepokojena po očkování 18 opic inaktivovanou polio vakcínou.[3] Zjistila, že vakcína opicím způsobovala ochrnutí. Napsala:

„Měli jsme osmnáct opic. Začali jsme je očkovat každou vakcínou, která se objevila. A opice ochrnuly.“

       Velmi zneklidněna ihned informovala své nadřízené a poslala jim fotografie opic. Místo očekávaného poděkování a okamžitého zastavení očkovacího programu se stalo něco překvapivého. William Sebrell, ředitel NIH (National Institutes of Health = Federálny výskumný ústav zdravotnícky v USA - pozn. red.), se zastavil na jejím pracovišti, nikoli aby jí poděkoval za to, co objevila, ale aby se jí (a jejích kolegů) zeptal, zda-li by nechali očkovat své děti, protože vakcíny byl nedostatek. Není třeba říkat, že ani ona ani její kolegové nepovažovali vakcínu za hodnu toho rizika.

       Krátce po objevu Eddyové, se v JAMA objevila studie Petersona a kol.[4] Peterson také psal o poliomyelitidě navozené očkováním, tentokrát šlo o stát Idaho během zkoušky Salkovy vakcíny. I tato studie byla uvedena v dopise Dr. Viery Schreibner pro BMJ.

 

Aby se zakryly nedostatky polio vakcíny, zavedl se nový název nemoci

       Mnoho zdravotníků a vědců věří, že aby se udržel dojem, že nemoci byly vymýceny, jsou prostě jen přejmenovány za účelem zakrytí skutečnosti, že vakcíny selhávají. Podle stránky whale.to[5] Greg Beatie píše:

„Zdravotní úřady přesvědčily Číňany, aby přejmenovali mnoho jejich případů polio na syndrom Guillaine Barré (GBS). Studie zjistila, že nová nemoc (čínský paralytický syndrom) a GBS byly ve skutečnosti polio. Po masovém očkování v roce 1971 klesal počet hlášených případů polio, ale GBS vzrostl 10 krát… Během eradikace polio vedené WHO v obou Amerikách, se vyskytlo 930 případů paralýzy, všechny se nazývaly polio. O pět let později, na konci kampaně se vyskytovalo zhruba 2000 případů paralýzy, ale jen 6 z nich neslo název polio. Množství paralýz se zdvojnásobilo, ale definice nemoci se změnila tak drasticky, že prakticky žádný z těch případů nebyl veden jako polio.“

       Zdá se, že Čína nebyla jedinou zemí, která přijala tuto filosofii. Anla a kol. popisuje, že v Turecku se okamžitě po očkování proti polio objevily děti s diagnózou GBS. V článku publikovaném v Neurology India[6] Anla uvádí, že pět dětí onemocnělo GBS po národní očkovací kampani orální vakcínou proti polio, která měla tuto nemoc v Turecku eradikovat. Píše:

„Bylo pozorováno, že počet dětí s GBS během očkovací kampaně orální vakcínou proti polio v Turecku stoupl, což naznačuje kauzální souvislost.“

       V diskuzi autoři uvádějí:

„V našem souboru byly všechny děti mladší 5 let. GBS primárně souvisel s OPV očkováním u všech dětí s výjimkou případu 4, u kterého v anamnéze předcházela virová gastroenteritis, což je dobře známý spouštějící faktor GBS. V roce 1999, kdy se OPV nepodávala, na naší klinice jsme diagnostikovali pouze dvě děti s GBS mladší 5 let. Ačkoli výsledky jsou proměnlivé a důkazy nejsou silné, je nutné uvažovat o OPV jako možném spouštěči GBS u dětí, zejména během národní očkovací kampaně a děti by měly být monitorovány.

       Bylo pozorováno, že počet dětí s GBS během očkovací kampaně OPV v Turecku stoupl, což naznačuje kauzální souvislost.“

       Mohly by tyto děti ve skutečnosti trpět poliomyelitidou způsobenou očkováním, která byla prostě jen přejmenovaná na GBS, aby se zakryla skutečnost, že dětem jejich nemoc způsobila vakcína, místo aby je před ní ochránila? Je to velmi pravděpodobné.

       Je překvapivé, že syndrom Guillain-Barré není jediná nová diagnóza, kterou dostanou pacienti, u kterých propukne polio po očkování. Beddow Bayly, autor knihy „The Case against Vaccination“[7] napsal:

„Po zahájení očkování byly mnohem častěji hlášeny případy aseptické meningitidy jako samostatné nemoci, odlišné od polio, ale před zahájením očkování se takové případy počítaly mezi polio. Ministerstvo zdravotnictví připustilo, že očkovací status pacienta je hlavním faktorem při určování diagnózy. Pokud osoba očkovaná proti polio tuto nemoc dostane, nemoc je prostě vedena pod jiným názvem.“

       To vede k otázce: je polio jedinou nemocí, u které došlo k náhlé změně názvu? Bohužel odpovědí na tuto otázku je jednoznačné NE!, protože i u jiných nemocí došlo k náhlé změně názvu.

 

Neštovice vedou druhý život

       Již dlouho existuje podezření, že neštovice stále existují, ale byly jen přejmenovány, aby se mohl udržovat mýtus, že nás před nimi zachránilo očkování. V článku nazvaném „Neštovice, nová hrozba“ píše Susan Claridge:[8]

„Populární taktikou zastánců očkování je změna názvu nemoci, když se objeví u očkovaných a statistiky pak neukážou skutečný počet očkovaných lidí, kteří onemocní nemocí, proti které byli očkování. Tak se zakrývá skutečnost, že očkování nefunguje.“

       George Bernard Shaw byl na přelomu 19 a 20. století členem zdravotního výboru londýnské Borough Council:

„Zjistil jsem, že pověst očkování se udržuje manipulacemi se statistikou tak, že se onemocnění očkovaných jedinců neštovicemi uvádí jako pustulární ekzém, varioloid a jakákoli jiná nemoc, jen ne neštovice.“

       Susan Claridge není sama, Dr. Raymond Obomsawin[9] se k ní připojuje:

„Při pohledu do uznávaných učebnic o virech lidí a obratlovců zjistíme, že od roku 1970 je věnována pozornost nemoci nazvané „opičí neštovice“, o které se píše, že „je klinicky neodlišitelná od pravých neštovic“. Případy této nemoci se vyskytly v Zaire, Kamerunu, Nigérii, Pobřeží slonoviny, Libérii a Sierra Leone (od května 1983 bylo hlášeno 101 případů). Pozorujeme, že… existence viru, který může vyvolat klinický obraz neštovic je znepokojující a situace je monitorována.“

       Zastaví se podvody zde? Kdepak, další nemocí, která dostala nové jméno, je černý kašel.

 

Upgrade černého kašle

       Černý kašel byl také přejmenován. Opakovaně bylo hlášeno, že se černý kašel vyskytl u plně očkovaných dětí. Jedna zpráva dokonce plně přiznává selhání očkování. Natural News uvádí:[10]

„Nový výzkum, o kterém referoval Reuters, ukazuje, že epidemie černého kašle propukají VÍCE mezi očkovanými dětmi než neočkovanými. Toto tvrzení je založeno na studii vedené Dr. Davidem Wittem, specialistou na infekční nemoci v Kaiser Permanente Medical Center v San Rafael v Kalifornii.“

       Lékaři to vědí po dlouhou dobu a bude ještě víc případů, než si dovedeme představit. Ukazuje se, že lékaři diagnostikovali černý kašel jako krup!

       Dr. Viera Scheibner uvádí:

„V Journal of Infectious Diseases v roce 1994 je studie s názvem „Incidence bakteriologicky potvrzené pertuse v závislosti na věku v letech 1981 až 1991 – desetileté sledování“.[11] Většina případů nastala v nejzranitelnější skupině do jednoho roku věku u nejvíce očkovaných dětí. Nejvíce případů nastalo ve věku do 4 měsíců. Vakcína způsobuje černý kašel. Mnoho dětí dostalo černý kašel z vakcíny, ale když jsou očkovány, nemoc je diagnostikována jako „krup“.“

       Bronwyn Hancock Vaccine Information Service souhlasí:[12]

„Diagnostická kritéria, kterými se lékaři mají řídit, byla po zahájení očkování doplněna „nebyl/a očkován/a“. Dokonce i bez těchto písemných doporučení, jsou lékaři učeni, že vakcíny jsou účinné. Důsledkem je, že když lékaři vidí dítě s nemocí, proti které bylo očkováno, mají tendenci dojít k závěru, že jeho nemoc musí být něco jiného a nemoc pak není hlášena.

       Například černý kašel se nazývá „krup“, když se objeví u očkovaného dítěte, záškrt dostane název „epiglotitis“ nebo jako v tomto případě, který byl popsán v knize Wendy Lydall „Raising a Vaccine Free Child“ (2005, str. 68):

       „Její teta pečovala o případy záškrtu během 50. let 20. století ve Velké Británii a říkala, že její neteř měla typické symptomy záškrtu. Dítě bylo převezeno helikoptérou do velké nemocnice v Aucklandu a bakteriologicky byl potvrzen záškrt. Když ale lékaři zjistili, že dítě bylo plně očkováno, jeden z nich řekl matce: „pak to nemůže být záškrt“. Změnili diagnózu na bakteriální tracheitis.“

       Tak se učení lékařů, že očkování snížilo počet „hlášených“ případů nemoci, stává sebenaplňujícím se proroctvím, bez ohledu na to, kolik případů se ve skutečnosti vyskytuje.“

       Pointa je v tom, že rodiče jsou ohlupováni, aby věřili, že očkování jejich děti ochrání před smrtelnými nemocemi, přestože je ve skutečnosti před ničím nechrání. Pravdou je, že stále více a více očkovaných dětí dostává nemoci, proti kterým byly očkovány, a ukazuje se, že lékaři vymýšlejí rafinované způsoby, jak tuto skutečnost zakrýt. Nejen to, ale i nežádoucí reakce na očkování jsou potenciálně horší než nemoci samotné. Zdá se mi, že nejsou o moc víc než rychlý zdroj zisku pro farmaceutické firmy, podporovaný vládami. Nedá se to nazvat jinak než zločinným podvodem.

 

Zdroje

[1]  K. P. Sethunath: „Rise in Paralysis Cases After Polio Vaccine“, Deccan Chronicle, 14.IV.2012
http://www.deccanchronicle.com/channels/cities/thiruvananthapuram/rise-paralysis-cases-after-polio-vaccine-234

[2]  Dr. Viera Scheibner: „Polio eradication: a complex end game – Polio Eradication by Vaccination“
http://www.bmj.com/content/344/bmj.e2398/rr/578260

[3]  úryvek z knihy „The Health Century“ od Dr. Bernice E. Eddy, jejíž laboratorní testy prokázali, že neživá vakcína proti dětské obrně nebyla dostatečne inaktivována
http://www.whale.to/vaccine/eddy_h.html

[4]  Peterson a kol.: „Vaccination-induced poliomyelitis in Idaho. Preliminary report of experience with Salk poliomyelitis vaccine“, JAMA, 1955, 159(4):241-244
http://jama.ama-assn.org/content/159/4/241.extract

[5]  Greg Beatie: „Hiding Polio“:
http://www.whale.to/vaccine/polio1.html

[6]  Anlar, O.; Tombul, T.; Arslan, S.; Akdeniz, H.; Caksen, H.; Gundem, A.; Akbayram, S.: „Report of five children with Guillain-Barré syndrome following a nationwide oral polio vaccine campaign in Turkey“, Neurology India, 2003, 51(4):544-545
http://www.neurologyindia.com/article.asp?issn=0028-3886;year=2003;volume=51;issue=4;spage=544;epage=545;aulast=Anlar

[7]  Dr. M. Beddow Bayly M.R.C.S., L.R.C.P.: „Case Against Vaccination“
ttp://www.whale.to/vaccines/bayly.html

[8]  Susan Claridge: „Smallpox: a new threat?“
http://www.archetypeltd.co.nz/Smallpox.htm

[9]  „Hiding Smallpox“:
http://www.whale.to/vaccine/smallpox1.html

[10]  Natural News: „Vaccine Failure Admitted: Whooping Cough Outbreaks Higher Among Already Vaccinated Children“
http://www.naturalnews.com/035466_whooping_cough_vaccines_outbreaks.html#ixzz1sYoBPd4W

[11]  Dr. Viera Scheibner: „Vaccinations Part I – Medical Research on SIDS and Epidemics“, Consumer Health, apríl 1999
http://www.consumerhealth.org/articles/display.cfm?ID=19990705002005

[12]  Bronwyn Hancock / Vaccination Information Service, Turramurra, NSW, Australia: „Letter to the BMJ“ 
http://www.whale.to/vaccine/hancock9.html

 


Zverejnenie tohto článku (korektúra prekladu + grafická úprava + klikateľné poznámky pod čiarou) zabralo správcovi www.slobodaVockovani.sk približne 2,5 hodiny čistého času.

Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, môžete našu činnosť podporiť.